háčky


4.1 Typy háčků

Háčky neboli háčkovací jehly jsou pomůckou potřebnou k háčkování nebo ke specifickému druhu pletení (knooking).


Od pletací jehlice se liší svým zobáčkovitým zakončením a také tím, že postrádají koncovou zarážku (to však neplatí o háčcích pro tuniské háčkování).


Háčky mohou mít rukojeť, obyčejnou (dřevěnou, plastovou) či ergonomicky tvarovanou, nebo jsou prosté, bez rukojeti – takové háčky by však měly být opatřeny alespoň ploškou pro snazší uchopení.

Háčky jsou obvykle kovové (z oceli nebo hliníku), dřevěné nebo z bambusu. Umělohmotné háčky jsou levné, ale nebývají příliš kvalitní. Starožitné háčky  mohou být vyrobeny i ze slonové kosti a často mívají zdobenou rukojeť.


Tvar zobáčku, hloubka a ostrost jeho zářezu ovlivňuje způsob práce s háčkem. K háčkování z některých typů příze je vhodnější háček s ostrou špičkou, v případě jiných přízí naopak háček kulatější. Často záleží i na osobních preferencích, technice práce, především na utahování ok.


Háček si můžeme i sami vyrobit, např. takto.



Velikost háčků

V současné době jsou háčky označovány čísly (popř. písmeny) vyjadřujícími jejich sílu (tloušťku), popř. materiál, z něhož jsou vyrobeny. Nejemnějších háčky se vyrábějí obvykle o průměru 0,6 mm, nejsilnější obvykle mívají průměr 16 mm.  


Existují v zásadě tři různě systémy označení.

  • Metrické označení vychází z průměru háčku a podléhá evropské mezinárodní normě.
  • Americký systém využívá označení jak písmeny, tak čísly.
  • Britský a kanadský systém přiřazuje háčkům čísla, přičemž platí, že čím nižší číslo, tím silnější háček.
Nejednotnost ve značení bohužel způsobuje zmatek při interpretaci různojazyčných návodů, protože u některých typů značení hraje roli i materiál, z něhož je háček vyroben.

Staré háčky bývají většinou bez jakéhokoli označení.



Speciální háčky


Pro tuniské či bosenské háčkování nebo pro techniku knooking se vyrábějí speciální háčky.



Žádné komentáře:

Okomentovat